11. a 12. den – Jak jsme se ucili jist kraby a jak jsme malem skoncili pod nakladakem

snidane za 25Rano odjizdime po proflakanem dni z Phu Thui , nekdo by ho nazval dovolenkovym, dal na jih. Pomalu uz nabirame smer na Saigon, ktery mame od ted tak na dva skutrove dny cesty. Proti tomu, co nas ceka zitra, je dnesek pohodova projizdka. Ale to predbiham v case.

Snidame vyborne tousty v Google restauraci, kde jsme za ty dva dny byli asi sestkrat. Fajn podnik, doporucujeme navstivit. Hraji tam nase 80. a 90. leta, a jidlo maji blizke tomu co mame radi.

Roman si rano privstal a uz v pet sel na plaz podivat se na svitani. Myslel, ze tam bude sam pozorovat vychod slunce a myslet na manzelku doma…a tam byla plaz plna cvicicich lidi.

IMG-20160318-WA0023

Hotel na dva dny stal 300kc.

Kolem poledne nas slunicko opet doslova spaluje. Za jizdy to je dobre, vetrik ochlazuje a neni citit tolik paleni slunka. Jakmile se ale zastavi, okamzite to je citit, zvlaste na uz spalenych mistech. Pavel, co sezral budhu, by mohl vypravet.

Hledame misto, kde by se dalo vjet k plazi. Prvni pokus je hruza. Plaz je zaneradena odpadky, jsou to hrozni bordelari. Tohle je snad jedina vec, ktera nam tady vadi. Navic chlapik, u ktereho jsme postavili na chvilku motorky chce platit. Neplatime samozrejme nic. Az si tu uklidi tak se priste zdrzime.

IMG-20160317-WA0023

O par kilometru dal nachazime to spravne misto pro nas. Takove misto musi mit 3P. Piti, plaz a pristresek. Tady nejsme sami jako na jinych miste, ale pod jednim pristreskem s lehatky je parta mladych Vietnamcu, ktesi na nas volaji obligatni “helooou” a na me pak jeste “I love”. To kdyz jsem si prevlikal kratasy za plavky :-D.

Je tu jeste druha skupinka strarsich Vietnamcu, kteri nas hned volaji k sobe a nabizeji chlazene plechovky piva. Parada, zizen uz je velika. Vytahujeme penize a oni jen mavnou rukou, pry to je prezent. Pak nam kazdemu jeste vrazi do ruky kraba svazaneho gumickou, ktereho jime myslim vsichni poprve. Ukazou nam jak se z neho vyloupe malinkaty kousicek masa. Nebylo to spatne, ale za tolik prace malo muziky. 😉 Tihle znali hlavne Ameriku, zorientovali se ale taky kde je Evropa a znali, ze existuje nejaka Italie. Cesko ne, Italie ano. Tak jsme je nechali u toho, ze jsme z Italie. Vzdyt je to kousek.

IMG-20160317-WA0011

Po spolecnem foceni hura do more. Zase je teple, jako nekteri nadmiru pritulni Vietnamci. Je to otrava. Vzduch 35, voda 28. Kecam, bylo to uplne uzasne koupani. Tady by se dala travit z fleku ta lehaci dovolena. Kafe za 15, pivo stejne. Krasa a levny zivot. Misto Egyptu zvazte toto misto. Nebudete litovat.

IMG-20160317-WA0005

Po nekolika ledovych kavach, opalovani, zdrimnuti, vyrazime k veceru smerem na Ba Ria a hledame nejaky hotel. Tech je tu pomerne hodne, takze ubytovani neni vubec zadny problem.

Mysleli jsme si, ze uz mame to nejlepsi za sebou. Hotel, ktery jsme ale objevili, je to nej, kde jsme dosud spali. Na postele, telku, sprchu nebo klimu jsme zvykli. To je tady standard za par stovek. Bazen mame ovsem poprve, tak toho hned vyuzivame. Pro sedm lidi stal 1200kc.

Vecerime kousek od hotelu. Martin si objednal jako prvni klobasu, kterou zahledl na obrazku. Odskocil si na wc a nez se vratil, mel uz jen polovinu porce. To se nedela! Odchazet od jidla. Hodne pak riskujete. 😉

Pak jeste chtel k te klobase kecup, tak ukazoval omacaku a rajcata. Cisnik pokyval hlavou, ze rozumi a za chvili donest plny talir rajcat. Tatarku uz radeji nechtel vysvetlovat. Kdo vi, co by donesl.
Dnesek byl opet fajn.

IMG-20160317-WA0030Dalsi den je presne ten, na ktery chcete hned vecer zapomenout. Jako ze ani nebyl. Neexistoval. Vcera to byla urcite priprava na to, co mame zazit dnes. Nejhorsi den cele nasi cesty.

Snidame vedle hotelu. Tedy nekteri. Maji tam jen polivku, a uz se pomalu vyzname co nam komu tady z toho jejich jidla chutna a co ne. Polivka se silnou vuni maty a koriandru nam nedela dobre.

IMG-20160318-WA0000

Hned u startu hlasi Roman, ze ma prazdnou gumu. Nechava si to opravit o kousek dal v servisu.

Tak, a to co bylo dal, byla jen cestovatelska drina. Presun po hlavnim tahu od more kolem Saigonu do blizkosti tunelu. 160 km v obrovskem vedru bez kousku stinu. V neskutecnem provozu, tentokrat i s mnoha kouricimi nakladaky. Ty na skutristy absolutne nehledi. Jezdi v protismeru, predbihaji proti kolone skutru. A muzete si byt jisti, ze NEUHNOU a NEZPOMALI. Odbocuji bez ohledu na to, ze vas maji po svem boku. Nekolikrat jsme tak proste museli nechtene odbocit s nim. Do toho ze vsech stran vjizdeji kolony tisicu skutru…to je Saigon!

Musite byt stale ve strehu. Radek se jednou ohledl a po otoceni hlavy zpet se dival z oci do oci na par metru jedne babce. Oba pry zavreli oci a cekali co bude. Ona jestli na tomto miste ukonci svuj vetchy zivot rukou najezdnika z Evropy, a Radek ze zbytek zivota stravi ve vezeni bez oken. Nejakym zazrakem se nastesti pro oba minuli. Na to jsem jeste zapomel. Mezi tim vsim provozem se jeste pohybuji i chodci, casto prenasejici ruzne objemne veci. Wow.

Cele to bude nejlepe videt az sestrihame video.

K veceru uz byla znat husta atmosfera, moralka muzstva klesala velmi hluboko, zacinaly prvni znamky stavky. Byli jsme unaveni, ziznivi, hladovi a spinavi.

IMG_20160318_120245

Chytam jeste defekt, za 8 kc to bylo za chvilku opravene. Nejake zivotni prostredi tu neresi. Servis u kruhace vyleva olej pred servis, takze jeho okoli je cele takove umastene a cerne. Des bes.

U tunelu trefime na hotel, ktery je z opacne strany nabidky, nez jaky jsme meli vcera. To asi abychom si nezvykli. Hlavni ale je, ze ho mame.

Skocime na veceri a pak uz spat. Zitra nas ceka skvely den, jaky zazivaji lidi jako Brat Pitt, Stalone a podobni. O tom ale v dalsim blogu. 😉

 

 
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *