Den D – Zboření mýtu aneb jak to celé bylo?

Je to rok, kdy jsme v tuto dobu trávili dny v sedle skútrů ve Vietnamu. Byla to povedená akce, která se líbila nám, kteří jsme to tam zažívali a, podle kladných ohlasů, i spoustě kamarádům, známým a přátelům, pro které jsme psali zážitky z každého dne. I díky vám všem jsme sami z toho tehdy měli větší radost.

Ale proč se k tomu teď po roce vracím? Teď, kdy je to už zapomenutá historie? A kdy se rodí plán na další akci sedmi kámošů z Karviné?

Celý příběh totiž skončil bez vyřčení pravdy o tom jak to bylo. Část příběhu byl totiž jen mýtus, fabulace, scénka…které všichni uvěřili. Uvěřili tomu i ti, kterým jsme to předvedli před očima a nikdo o tom nepochyboval. Možná chvilku, ale nakonec uvěřili. A tak to zůstalo. Až do nedávna. A teď to chci dát na pravou míru i pro vás ostatní.

Připomeňte si náš první den na cestě. Podrobně je popsaný zde http://flamujeme.cz/jak-jsme-odleteli-a-prileteli/. Přečtěte si ho než budete číst dále.

Už jsi kliknul na odkaz a přečetl si to?

 

Ale no ták, přečti si to…

 

Počkám…

 

 

 

 

Už?

 

Tak jo, můžeme tedy jít do toho. 🙂

Na letišti se v době našeho příjezdu nááááhodou objevil David přiletivší právě ze služební cesty. Po krátké debatě kam co a jak se k nám rozhodl přidat a odešel s tím, že si to jde zařídit a že nějak se do Vietnamu dostane taky.

Uvěřili jste tomu? Myslíte, že to je možné? Jít si zařídit let do Vietnamu jako lístek na autobus? Hm?

Takže jak to bylo?

Při plánování cesty někdy v prosinci jsem si o našem plánu psal s Davidem. Sami jsme toho spolu už docela hodně procestovali. A vždy to byla sranda. Takže jsem byl rád, že chce jet s námi.  Jo, v pohodě. Ale co s tím? Bylo to totiž tak, že naše sestava šesti kámošů z Karviné uzavřela skupinu a už odhlasovala, že nikoho dalšího nebudeme přibírat, ať tam nejsme jako školní výlet. No, spíš jak důchodci na poslední cestě. 🙂 Zájem byl totiž překvapivě velký. Mohlo nás jet klidně dvakrát tolik.

Takže říct, že s námi pojede nějaký můj kámoš z Prahy, to prostě jen tak nešlo. Zrodila se tedy myšlenka náhodného setkání. A tu jsme začali rozvíjet. Mezi tím jsem nakoupil letenku a vízum i Davidovi. Vždy tak, aby jeho jméno nikde nefigurovalo. Vše měl objednané zvlášť.

Docela jsme se bavili u všemožných scénářů jak udělat setkání v Praze. Třeba, že tam David bude mít rozhovor na kameru, Lucka (manželka) bude dělat moderátorku a do toho se tam přimícháme my. Výhodou toho scénáře bylo, že budeme mít vše natočené. Ale technicky to bylo docela složité, aby bylo vše věrohodné a jak běžel čas, tak čas na to nějak už nezbýval. Znáte to…před odjezdem je vše najednou hektické.

Na to jak to tedy opravdu proběhne, jsem byl sám zvědavý. A bylo to famózní. Lucka byla skvělá. Svou roli vítající manželky v kroji, s chlebem a solí v košíku, vysekla jako zkušená ochotnice :-D. David taky nedal důvod k pochybnostem. Velkého šéfa má v krvi. Lucka si kvůli tomu vzala dovolenou a měla velký strach, ať se s ní nechtějí fotit turisté. Japoncům by asi těžko vysvětlovala co tam dělá. 🙂

Kluci všechno spolkli i s navijákem. Debata o tom co viděli a slyšeli mě docela bavila a při tom jsem si psal s Davidem, jak to stíhá s převlečením, kde jsme my a kde on, ať se nepotkáme, že už jde mezi prvními do letadla, že už sedí na svém sedadle, dvě řady před námi. V letadle se maskoval u okna kšiltovkou, kluci kolem něho prošli bez povšimnutí. Během letu jsme si pak psali a byla to docela sranda.

Z letadla  David naopak vystupoval až po nás. V tu chvíli jsem o něm ztratil přehled. A bylo mi to vlastně i jedno :-D. Měli jsme v Dubaji před sebou spoustu hodin čekání na další let, takže jsme to prospali. K ránu před odletem jsem se s Davidem spojil. Byl už v čekárně odletové haly. Chvíli mi trvalo, než jsem ho zahlédnul. Ale byli jsme opět nablízku. Show pokračovala. Všichni kolem něho prošli bez povšimnutí. My dva jsme se docela bavili.

Zlom měl ovšem přijít už brzy. Ládik šel na wc a tam u pisoáru potkal Davida. Nádherná situace. Tohle jsme neplánovali, ale hrálo nám to do karet. Ládik dovedl Davida za námi. Kdo z kluků do té chvíle zcela nevěřil, že je možné zařídit odlet přes půl zeměkoule na počkání, tak teď už neměl pochyb. David stoupl v jejich očích o několik levelů. 😀 Prostě to byl borec, který nekecá a co si umane, to udělá. Wow. :-)))

David si svůj okamžik slávy náležitě užíval. Udělal takový dojem, že nikdo neměl problém, aby nás bylo o jednoho více. Myslel jsem, že to musí v nějaké chvíli prasknout, ale vše klaplo úplně dokonale.

Dubaj bylo poslední místo, kde k muselo k přirozenému připojení Davida dojít, protože na další let už měl David objednané sedadlo vedle nás. To by mu už kšiltovka nepomohla. Takže tím, že se úplně náhodou kluci potkali na záchodě proběhlo vše až neskutečně ideálně.

Tato pohádka nám vydržela až do nedávna, kdy jsme Vietnamskému mužstvu řekli jak to celé bylo. Byli trochu překvapeni. 😀

A poučení z této pohádky? Nevěřte všemu co vidíte a slyšíte. Někdy je vše úplně jinak. 🙂

 

P.S. plán na další flám se už pomalu rýsuje. Vše je zatím otevřené, takže pokud by měl někdo zájem s námi jet, napište. 🙂

 

 
Komentáře
  1. Láďa_BE napsal:

    A další poučení . . . nejezděte příště s někým kdo si s vámi něco odhlasuje a pak si to za vašimi zády udělá jinak, protože pak vás může “vypéct” kdykoliv jindy, jinde a jinak . . .

     

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *